Václav Matějíček

Vyrůstal v poměrech, které provázely časté existenční nejistoty. Po dokončení studia na soustružnickém učilišti krátce pracoval ve Vítkovických železárnách, odkud odešel do ostravského dolu Hlubina.

Následující dva roky byl zaměstnán jako malíř kulis v ostravském divadle Z. Nejedlého, odkud odešel roku 1966 na AVU do atelieru figurální malby prof. K. Součka, grafickou techniku studoval u doc. J. Johna.

Profesionálnímu školení předchází vlastní dlouhodobá tvorba, která v konfrontaci s vlivy průmyslového prostředí míří k podstatě zobrazované skutečnosti a jejímu hlubokému vnitřnímu přehodnocení. Studium ukončil roku 1972.

Václav Matějíček se věnoval figurální malbě a volné grafice. Uplatňoval grafické techniky leptu, akvatinty, barevného hlubotisku aj.

Velkou roli ve většině obrazů z pozdního období hraje ženská figura, která je vždy prototypem reálné postavy z bohatého rejstříku autorových portrétních studií. Nejčastěji čerpal malíř inspiraci u svých čtyř dcer.

I přes některá odbočení za účelem zkoumání technických a technologických možností v malbě a grafice, ale především tříbení názorových přístupů, směřuje nakonec tvorba Václava Matějíčka k dílu, které nemá být nikdy pouhým zobrazováním, ale výpovědí a vyznáním.

Jeho důležitou částí je duchovní podstata malby, ve které autor zachycuje přítomnost víry a pokory a tím chápe a přetváří svět věcí a bytostí způsobem sobě vlastním.